Reformy jako experimenty

Stále slýchám "reformy, reformy, potřebujeme reformy..." a samozřejmě se frekvence tohoto slova s novou vládou tak nějak povšechně zvětšuje. Je třeba ale myslet rozumně...

Přátelé, asi tímhle nebudu moc oblíbený, ale já bych se s reformami trochu uklidnil. Vzpomeňte na Topolánka, Kalouska, Julínka, Hegera, Vondru a spoustu dalších. Mám osobně ohromný problém s tím, že všichni s prominutím "řičí" o reformách, ale... Je v této zemi neblahým zvykem udělat nějakou reformu, a to bez bazální analýzy toho, co tím vlastně způsobíme.

Z politiky státu jsme si postupem času udělali obrovskou laboratoř plnou deseti milionů pokusných krys v podobě občanů. Děláme státní politiku jako výzkumný projekt a s nadšením nám zasvítí očička pokaždé, když "z toho něco vyleze". A to je špatně.

Navíc platí další ohromný hendikep, který často (takřka vždy) jakoukoliv reformu doprovází, a to absence jakékoliv rozumné komunikace. Vzpomeňte na různé "ekonomické batohy" a nebo sociální a zdravotnické pseudoreformy. Nedokážeme nikomu (ale ani občanům a dokonce ani úředníkům, kteří mají danou reformu provádět) vysvětlit, CO a PROČ a JAK děláme.

A to jsou největší chyby a zároveň důvody, pro které je velice vhodné uvažovat o jakýchkoliv "reformách" velice opatrně a s chladnou hlavou - ale především na základě skutečných analýz.