A přišli jsme zase o jednu věc s fotkama

Dnes o hospodě a o (ne)potřebě ukazování fotek... Stává se vám ještě, že se sejdete s kamarády a ukazujete si fotky?

Svatba jednoho mého kamaráda mě přivedla k zajímavému zamyšlení. Tedy ne, že by se jednalo o svatbu, nebo dokonce o manželství jako takové, jedná se o tuhle konkrétní svatbu. A ta svatba v tom taky hraje vlastně až podružnou roli, protože důležité jsou fotky.

Ten můj kamarád měl totiž na svatbě spoustu lidí, kteří měli foťáky. Dnes už je po technické stránce prakticky jedno, zda fotíte na nějaký vymazlený profi kousek za několik desítek tisíc, nebo jestli k tomu použijete svůj mobilní telefon. V rozlišení, v jakém se fotky prezentují na sociálních sítích se to skryje. A s každým trochu lepším mobilním telefonem dostáváte do ruky technicky srovnatelný fotoaparát, který navíc ještě můžete vylepšit prostřednictvím inteligence příslušné softwarové aplikace. Takže fotit dnes může opravdu každý a nemusí se přitom starat o to, kolik má ještě filmu, nebo jestli stihne dát fotografie vyvolat do fotolabu před pátou odpoledne.

Ale to jsem trochu odbočil. To, nad čím se zamýšlím, totiž není samotné focení, ale spíš prezentace fotek. S rozmachem sociálních sítí můžeme sledovat fotoživot svých přátel v reálném čase, navíc vždy víme, odkud a ze kdy fotka je a dokonce i, kdo na ní je, pokud si autor (nebo někdo jiný) dá tu práci. A tak můžeme záběry z kouzelných - i zcela bezvýznamných - okamžiků sledovat při jízdě tramvají, či ve frontě u pokladny.

Zní to skoro už jako vyprávění z doby kamenné, když si vzpomenu na to, jak se parta scházela v hospodě a kolem stolu koloval mobil či tablet se zajímavými fotkami. K tomu už dneska není důvod. Dneska totiž už všichni ty fotky viděli, nejpozději po cestě do hospody, aby “byli in” a nevypadali jako tydýti, když se náhodou na danou akci stočí řeč.

Nedávno jsem zažil situaci, kdy partička v hospodě u vedlejšího stolu se střetávala právě s tímhle. Dorazila jedna holka a hned: “Chcete vidět fotky mýho malýho Tomáška?” A překvapivě se ozývalo, samý: “Ne, už jsme je viděli na Facebooku, je fakt kouzelnej.”

Pravda, trochu to šetří čas. No a pro nás slepce odpadá nutnost se zabavit, když fotky kolujou kolem stolu, ale na druhou stranu to znamená, že se fotky od lidí trochu odosobnily. Už neprobíhají diskuse ve stylu “jé a kde jsi vzala ty minišaty, co máš na tý fotce na sobě”, či “co je to tam vedle napravo za debila? Aha, manžel, sorry”.

Takže tohle si můžeme odškrtnout, fotky už se prostě neukazují, ale jen “sdílejí”. Jsem sám zvědav, jak bude probíhat diskuse o té svatbě, až půjdeme s kamarádem do hospody. Začne dnes již tradičním: “Viděli jsme ty fotky na Facebooku…” Není to taky tak trochu škoda?