Můj styl je - někteří dokonce říkají skoro workoholický - poněkud hyperaktivní. A v dnešní době je při běžné práci skoro jedno, zda sedím u počítače, nebo u mobilu. A před pár týdny mi ukradli telefon. Popravdě, je to asi to nejlepší, co se mi v oblasti techniky mohlo stát. Ti, kdo mne znají ví, že jsem nadšen do technických vychytávek. A tak je asi překvapí, že jsem měl několik let starý telefon. A proč ostatně také ne, vždyť mi skvěle vyhovoval. A ruku na peněženku: Pořízení telefonu a speciálního ozvučovacího softwaru pro nevidomé není levnou záležitostí. A pak jsem se - pravda - dost bál toho, co bych musel s novým telefonem oželet. A ukázalo se, že to byly obavy plané. Dnes mám ke své ohromné spokojenosti telefon Nokia E5 (jako za mnoho skvělých věcí v mém životě musím i za tuto volbu poděkovat svojí Dášence) a užívám si ho skutečně naplno. Kromě celkem standardních věcí jako jsou SMS a e-maily, si taky celý svůj diář organizuju (no, spíš je mi organizován) výhradně přes mobil. Ale taky se dnes dá celkem běžně pracovat v mobilu s dokumenty (i když my slepci jsme díky nefunkčnímu ozvučení v Adobe readeru ochuzeni o PDF) a samozřejmě velkou kapitolou je navigace a GPS. Tady musím zajásat, protože se naše společné dílo podařilo a tak jsou k dispozici zdarma všem majitelům moderních Nokií jejich oblíbené Mapy i s českou mluvící navigací i s mluvenými názvy ulic.
Dá se říci, že v devadesáti procentech můžeme my nevidomí používat všechny pokročilé funkce moderních telefonů. U mě je samozřejmě nutností plnohodnotná qwerty klávesnice a tady bohužel není výběr tak velký. Dnes už. Co se děje v Nokii by bylo na dlouhé povídání, ale asi se my skalní Nokiáři shodneme na tom, že je to dost smutné. A ještě jedno omezení jsem nezmínil a to by byla chyba. Samozřejmě se z mnoha důvodů komunita zrakově postižených vyhýbá - zatím - dotykovým přístrojům.
