Kdy už konečně porostou houby s džípíeskou?

Nedávno jsem se, celkem nevážně, bavil se svým kamarádem Mirkem Štědroněm o utopických společnostech. Při tom poměrně veselém rozhovoru mne zarazila jedna jeho věta, kdy tvrdil, že za padesát let budou rostliny a zvířata zakládat firmy. No to sice nevím, ale propojování moderních technologií s přírodou tady máme v mnohém už dnes. A když můžeme chodit po lese s mobilem s GPS, kdo ví...

Snem každého "geeka" houbaře je situace, kdy jde do lesa a v jeho aplikaci s mapami se mu v okolních objektech zobrazí i houby právě čekající na utržení. Samozřejmě je to z mnoha důvodů nesmysl. Jednak by se ztratilo kouzlo z hledání a lopocení se u každého stromu... No, na druhou stranu by to mělo i své výhody, tak například by se ztratilo to otravné hledání a lopocení se u každého stromu.

Houby s GPS navigací asi nebudou, ovšem lidi s nějakou "plackou" v lese potkáte už celkem běžně. A neříkám to jen kvůli tomu, že sám mám v přírodě na procházkách sluchátko a v ruce nebo v kapse mobil s GPS a můj software mne informuje o tom, kde jsem a co mám v okolí a kolik jsme ušli a tak. Ostatně, pro slepce nemá moc modrá obloha a "támhleten krásnej králík, co stejně není moc vidět" nic moc smysl. Ale když se tak podíváte na různé messagy na sociálních sítí z poslední doby, objevují se tam občas i posty z lesa, či z jiné přírody. Komunikace s ostatními se jednoduše stala součástí našeho života a už nám ani nepřijde divné pozdravit tweetem své kamarády a přátele z palouku v lese, či z břehu rybníka, kde se koupeme. A ti sdílnější dodají třeba i pěknou fotku lesa a krásného dne v přírodě, která tak nádherně rozvzteklí ty lidi, kteří jsou zavřeni v kanceláři a kteří na rozdíl od vás si přírody užijí jen na spořiči obrazovky.

Nicméně má to i své praktické stránky. Je velmi pohodlné - a to přiznám bez mučení - si na výletě projít okolní občerstvení a restaurace, nebo pokud vidím v dálce na kopci zbytky zhroucené památky, mrknout se na internet, jestli budu za tu namáhavou cestu nahoru odměněn něčím víc, než jen cedulí, že objekt je uzavřen z důvodů rekonstrukce. A navíc se občas udějí i celkem zajímavá překvapení. Sedíte někde v zahradní restauraci 120 kilometrů od Prahy a postnete na Facebook, co si dáváte dobrého a za půl hodiny už vám ťuká na rameno kolega, se kterým se potkáváte na zastupitelstvech, krajských výborech a spoustě dalších schůzí, protože zrovna projížděl kolem na svou chalupu, která je shodou okolností dvacet kilometrů od restaurace.

Život přináší zajímavé situace a ten život on-line obzvlášť. A k těm houbám s GPS? No uznejte, nemáte občas taky touhu, aby se zrovna tohle stalo zvrácenou skutečností? Zatím to ani Mapy a ani Google nenabízejí, i když mimochodem objevil jsem web, kde jsou na mapě vyznačena oblíbená houbařská místa. Bohužel právě kvůli jejich zveřejnění na nich za poslední rok nestihla vyrůst ani mikrohoubička.