Ukončete nástup, místnosti se zavírají!

Volební dny mají svoji specifickou atmosféru, zejména ten druhý, kdy se všichni těší či obávají výsledků. Vzpomínám si na některé díly svého oblíbeného seriálu Západní křídlo Bílého domu, ve kterých popisovali průběh volebního dne ve volbách prezidenta Spojených států. I když samozřejmě v daleko menší míře, tak volební náladu prožíváme i my v Čechách a to také i právě dnes. Během včerejška a dneška mohli voliči rozhodnout o tom, kdo je bude zastupovat v jednotlivých krajích a také ve třetině Senátu.

Letošní kampaň se nesla v poměrně klidném duchu - vzpomínám si na daleko agresivnější kampaň před 4 lety a také poměrně agresivnější kampaň před 2 lety do třetiny senátních obvodů. Je to určitě dobře, protože letošní kampaň byla postavena spíše na tématech a na konkrétních diskuzích, než na nějakých zkratkách. Samozřejmě mnoho z vás může namítnout, že například naše sociální demokracie používala v kampani snad až příliš téma církevních restitucí, ale ruku na srdce, není to opravdu téma, které by nás teď všechny zejména z ekonomického pohledu zajímalo, nebo zajímat mělo? Ale o církevních restitucích se v tomto článku bavit nechci. Kampaň tak významněji narušila snad jen aktivní účast policie, a to zejména té protikorupční, která se tentokrát dosti vehementně zapojila, a to doslova oboustranně.

Vzpomínám si na dobu přesně před 4 lety. Stáli jsme na nádvoří Lidového domu a na velkých obrazovkách a ve svých noteboocích a na mobilech jsme doslova každou vteřinu hltali nové a nové výsledky sčítání volebních hlasů. Přiznám se, že jsem to byl právě já, kdo při sečtení prvních dvou procent a při prvním zoranžovění mapy ČR na celý Lidový dům zařval, že takto už by to mohlo zůstat. A myslel jsem to opravdu spíš jako povzbuzující repliku, než že bych to myslel vážně. Všichni kolem se zasmáli - někteří srdečně a někteří tak trochu z povinnosti – málokdo tomu ale věřil. Když se ukazovalo, že moje náhodně vystřelená předpověď se stává skutečností, spousta lidí za mnou chodila, jak prý jsem to věděl. Samozřejmě, že nijak - zařídili jsme to my všichni, my voliči. Tehdy oblíbené téma zdravotnických poplatků a tehdy počínající problémy s financováním v krajích se prostě odrazily v názorech voličů a voliči sami rozhodli, kdo je má v krajích zastupovat.

Dnes už na to vzpomínám jako na historku pro zasmání, neboť za mnou celé to odpoledne chodili všichni moji kolegové, známí a přátelé a nazývali mě vizionářem. No, jak bude vypadat dnešní odpoledne, přiznám se, nevím. Nejsem si jist, zda na vizualizačních infografikách bude zase celá republika tak oranžová, jako byla před čtyřmi roky. Na druhou stranu jsem si jist jednou věcí, a to že lidé jsou daleko více než před tím právě dnes znechucení politikou, politickou rétorikou a tím, jakým způsobem se čachruje a nechutně nakládá s jejich mandáty. Samozřejmě vládní odpovědnost v Poslanecké sněmovně je něco trošku jiného než odpovědnost v krajích, ale ať si říká, kdo chce, co chce, toto je také referendum o tom, jestli čeští voliči chtějí, aby pokračovala tato vláda v tomto složení a s tímto programem, či zda chtějí nějakou jinou alternativní cestu. Těch alternativ v krajích se nachází poměrně hodně. Dokonce se o jednom kraji říká, že by se během dnešního odpoledne a večera mohlo ukázat, že v zastupitelstvu bude sedět i Dělnická strana. Ani to samozřejmě před 4 lety nikoho ani ve snu nenapadlo. Stejně jako by nikoho ani ve snu nenapadlo, že původní sociální demokracie se během velmi krátké doby roztříští na 2, 3, možná dnes už 4 strany a něco velmi podobného se stane s KDU-ČSL a s částí ODS. Ano - už tady nemáme několik velkých hráčů s jasnými vizemi a volby už vlastně nejsou bojem o to, kdo s jakým jasným programem povede ať už kraj či tuto zemi. Už je to o tom, jestli vybíráme z alternativ, které jsou si velmi nápadně podobné a které zastupují kdysi spřátelené okruhy politiků, kteří se dnes nemůžou ani vidět. Vedle toho samozřejmě přichází takové politické pokusy, jako jsou Věci neveřejné, LIDEM, či STOP09 , či účelově zřízená uskupení přebarvených parlamentních stran v jednotlivých krajích, rychle přemalovaná na růžovo s nadějí, že volič je hloupý a neumí číst a že název strany (respektive hnutí) stačí přeskládat do nicneříkajícího líbivého a v kraji dobře znějícího slova a nikdo si ničeho nevšimne. O tom teď česká politika je a nejspíše ještě nějakou dobu bude. Zkrátka i u volebních místností se učíme demokracii a je to proces poměrně bolestivý, jak se nám ukazuje minimálně posledních 6 let v politice vládní.

Dnes se ale rozhoduje o krajích a udělat zkratku, že krajské volby jsou pouze referendem o volbách sněmovních je poněkud příliš zjednodušující. V krajích se nám myslím leccos podařilo, i když samozřejmě jsme se dopouštěli některých chyb. Přiznám se - a spousta lidí mě za tento výrok nebude mít ráda, že jsem se před 4 lety skoro až vyděsil, jaká oranžová vlna tsunami v krajích nastala a jaká zodpovědnost to vlastně je - vůči voličům a jejich očekáváním. Přiznám se, že jsem si před 4 lety to sobotní odpoledne vůbec nedovedl představit, že vlády v krajích zvládneme. Přiznám se, že jsem v duchu přemýšlel o tom, zda je sociální demokracie vůbec personálně a politicky připravena vést 13 krajů. Přiznám se, že tyto chmury se během těch čtyř let rozplynuly. Až dopíšu tento článek, pojedu do Lidového domu a budu s napětím na tom samém nádvoří sledovat ty samé obrazovky jako před 4 lety a doufat v tu samou barvu napříč celou republikou. Samozřejmě si nejsem úplně jist, že tentokrát to bude výsledek tak jednoznačný, na druhou stranu se domnívám, že i přes některé chyby a nedostatky můžeme v krajích dnes odpoledne vystupovat se vztyčenou hlavou. Na závěr bych chtěl popřát svým kolegům, aby se to dnešní odpoledne neslo přinejmenším v optimistické náladě jako sobotní odpoledne před 4 roky. A všem voličům bych chtěl popřát - a to do každých voleb - aby si zejména uvědomovali, jaké volební lístky, s jakou zodpovědností házeli do uren ve volebních místnostech třeba v uplynulých hodinách.