Je "takeoverfee" levicové či pravicové opatření?

"Takeoverfee" - pojem, s nímž se budete jako zákazníci setkávat stále častěji. Donutilo mě to se zamyslet nad tímto fenoménem z trošku nezvyklého úhlu pohledu.

V posledních měsících se i v českých e-shopech objevuje relativně nový fenomén, na který si zvykají jak sami obchodníci, tak především jejich zákazníci. Jedná se upřímně řečeno o přímé zpoplatnění osobního převzetí objednaného zboží v kamenné prodejně e-shopu. Přitom samozřejmě existuje řada alternativ, jak se ke svému objednanému zboží dostat - od prostého zaslání poštou na dobírku, až přes expresní doručení kurýrní službou, samozřejmě za expresní příplatek.

Z jedné strany se tak zcela paradoxně dostáváme do situace, kdy mimochodem neexistuje žádná varianta, jak se ke svému zboží dostat zcela zadarmo, a tedy zaplatit pouze cenu za objednané zboží. Buď totiž platíte balné a poštovné, nebo platíte poplatek za osobní převzetí. Pomineme-li ovšem tento paradox, který se jistě v budoucnu stane předmětem různých sporů zejména organizací chránících práva spotřebitelů, je třeba se zamyslet nad tím, proč obchodníci ke zpoplatnění osobního převzetí v kamenné prodejně vůbec přistupují. Odpověď je nabíledni. Dnes už se prostě obchodníkovi nevyplatí mít kamennou prodejnu a v ní svoje zboží ukazovat. I obchodník má totiž jednak omezené skladovací prostory a jednak omezené finanční prostředky na přednákup vybraného zboží, a tak je pro něj výhodnější zboží u svého velkoobchodního dodavatele objednat až v okamžiku vašeho zájmu a pouze zajistit jeho předání od velkoobchodního dodavatele k vám jako zákazníkovi a některé spojené služby. Je tedy samozřejmě výhodnější snažit se o refundaci nákladů spojených s provozem kamenné prodejny, když už ji přeci jen provozuje. V kamenné prodejně se musí svítit, topit, zabývat se také některými marketingovými aspekty, aby vůbec bylo vidět, že tam prodejnu máte, popřípadě i to, co se v ní snažíte zákazníkům nabídnout. A i celková logistika obchodníka je v případě bezkontaktního předání zboží a bezkontaktního uskutečnění celého byznysu daleko jednodušší. Nelze se tedy divit, že si obchodníci našli princip, jak i z tohoto "něco vytřískat". A vezmeme-li to nikoliv jako zákazníci, kteří musejí za něco platit, ale s ryze logickými aspekty, mají obchodníci v tomto pravdu.
Hodně zákazníků si na takové zpoplatnění osobního převzetí zboží ale stěžuje. Namítají, že i oni přece musejí v případě osobního převzetí zboží počítat s určitými vynaloženými zdroji na cestování do prodejny a zpět. A například takový pětikilový notebook s dalším kilem a půl příslušenství a obalem v obrovské krabici o rozměrech menší maringotky se stejně městskou hromadnou dopravou nepřeváží zcela ideálně. Původní argumenty obchodníků jsme si již řekli. Podívejme se na to ovšem i z druhého pohledu.
Z čistě pragmatického pohledu má totiž tento "takeoverfee" (tedy doslova "poplatek za převzetí") i další vedlejší aspekty. Například umožňuje posilování zaměstnávání lidem, kteří se na principu sekundární logistiky, díky níž se objednané zboží dostane až k vám jako k zákazníkovi, aniž byste museli vstát od stolu, podílejí. Pokud totiž odmítnete zaplatit tento poplatek a místo toho zaplatíte, mimochodem mnohdy daleko větší, částku za přímé doporučení k zákazníkovi, rozšiřujete řetězec lidí, kteří se na vašem byznyse podílejí. Neříkám rovnou, že bez tohoto poplatku by zanikly všechny kurýrní služby nebo dokonce zanikli poštovní doručovatelé, na druhou stranu pozitivní dopad v podobě alespoň stagnace doručování malých a středních balíčků je zde znatelný.
A tak si při klikání nebo ťukání prstem na možnosti doručení a při smutném pohledu na jejich ceny můžete alespoň říkat, že vaše rozhodnutí možná posiluje zaměstnanost v naší zemi. Ostatně i takovou tvář může mít ona pověstná někdy až příliš viditelná ruka trhu.