Evropa nevěří inovacím, alespoň její měšec ne

V únoru Evropská rada představila rozpočtový rámec na další období, které začne v příštím roce. V Evropském parlamentu by se o něm mělo hlasovat v červenci, již teď ale přináší řadu otázek.

Evropská rada po dlouhých a dosti svízelných jednáních, prosazuje návrh evropského víceletého finančního rámce pro období 2014 až 2020 s celkovou částkou 960 miliard euro, což je oproti předchozímu období takřka pětiprocentní snížení. Z mimochodem právě před měsícem projednávaného návrhu vyplývá, že velkého snížení investic se dočkají zejména výzkum a inovace, výstavba a modernizace infrastruktur, nebo informační technologie. To je jednak dost výrazný obrat oproti předešlým deklaracím, ale hlavně to v plné síle ukazuje, že Evropa nevěří svým vlastním strategiím pro Evropu 2020, které jsou, jakoby mimochodem, právě i na finančním posílení zejména těchto strategických odvětví, postaveny. Kromě těchto - i pro naši zem velmi zajímavých - odvětví bude ale takřka o dvě třetiny pokráceno financování nepřímých nástrojů sociální a ekonomické pomoci, včetně Fondu solidarity a finančních nástrojů směřujících i sociální politice a mezispolečenské solidaritě.

Oprostěme se tentokrát od jasného faktu, že překonzervativní Evropa začíná již zcela nepokrytě odsouvat do pozadí jakákoliv sociální témata a zeptejme se spíš, co trend omezované podpory inovačních oblastí a oblastí pro rozvoj konkurenceschopnost bude znamenat pro i letos aktualizované velké plány na digitální agendu a na rozvoj technologií vůbec.

Evropa se bez rozvoje neobejde. Možnosti rozvoje ve výrobě a přímém strojírenství jsou v kontextu Asie přinejmenším diskutabilní, i když ani tady jistě nelze házet flintu do obilí. Nicméně rozvoj infrastruktur (ať už se jedná o energetické, dopravní, nebo komunikační sítě) je naprosto nutný. A Evropská unie - chtělo by se sarkasticky dodat, že až do začátku února - deklarovala, že se jedná o její priority a tomu by také měly odpovídat investice a samozřejmě související finanční rámec. To se ovšem neděje a následky mohou být opravdu nepříjemné. To nejhorší, co by se mohlo stát je faktické zakonzervování současného stavu a přepnutí do spíše udržovacího než rozvojového režimu. Přitom takové oblasti, jako je výstavba páteřních dopravních sítí, nebo sjednocování informačních a komunikačních technologií využitelných napříč celou Evropou, jsou hlásány v různých strategických dokumentech EU - počínaje strategií Evropa 2020 a konče oborovými bílými knihami.

Bude tedy zajímavé sledovat, zda zvítězí inovativní chuť ke konkurenceschopnosti, či konzervativní rozpočtové škrcení v moderních oblastech, kterým nejspíš ne všechny státy EU důvěřují.